Terénní exkurze 2. ročníku a sexty

Blíží se terénní exkurze 2. ročníku a sexty. Na Pálavu s nimi vyrazí pan učitel Dohnal a třídní učitelky M. Chňoupková a M. Lebedová. Žáci, kteří se exkurze neúčastní, budou mít společnou výuku podle aktuálního rozvrhu v bakalářích denně 8 -12.30.

Fyziklání

Někdo se válel v teple, někdo mrzl na horách, jiný spal dvacet pět hodin denně. Jarní prázdniny se dají trávit mnoha různými způsoby,...

7 minut ke čtení vloženo před rokem

...ale jen čtyři studenti z našeho gymnázia se vydali cestou vzdělání, soutěže, obžerství, puchýřů a nedostatku spánku, a to vše obalili do pořádné porce humoru a smíchu. Také si hned představíte Thomsonův (pudinkový) model atomu?

Naše cesta započala ve středu 8. 2. na vlakovém nádraží v Dačicích. Cíl byla obec severozápadně od Dačic. Ve vlaku jsme zvládli probrat mnoho hlavolamů, rébusů a zajímavých úloh, u kterých bylo potřeba vystoupit z bubliny omezenosti. Po hodině cesty bylo jasné, že tato akce bude nezapomenutelná, protože při změně směru jízdy v Kostelci Béďa zazmatkoval, když prohlásil, že jsme zapomněli vystoupit (nikoli z bubliny omezenosti). Toto klopýtnutí si budeme pamatovat věčně.

Po ubytování v Praze ve 4* hotelu jsme vyrazili na brusle. Všichni si regelaci ledu (tání ledu pod vysokým tlakem) užívali až na Honzu, který měl dost práce se udržet ve svislé pozici. První a současně poslední, kdo to na ledu položil, byl smolař dne Béďa.

Čtvrtek jsme zahájili na Karlově univerzitě přednáškou Kvantový svět: Supravodivost a supratekutost, ve které nám byly vysvětleny jejich základy, a následně byla podrobně vysvětlena supravodivost cívek zchlazených jen na několik kelvinů, a která se využívá ve vysokorychlostních vlacích nebo v elektromagnetické rezonanci (jaderná tomografie) ve zdravotnictví.

Poté jsme od teoretické fyziky přešli do praktické. Ve vedlejší budově jsme pozorovali Fyziku v experimentech, ve které jsme si dokázali otáčení Země pomocí Foucaultova kyvadla, supravodivost díky magnetu, také jsme sledovali podélné a příčné kmitání a poznali polarizaci světla. Na závěr jsme si poslechli bleskový výboj pomocí Teslova transformátoru.

Dopolední část jsme zakončili přednáškou o světle a velmi přesných měřeních, kde jsme se z nekonečné rychlosti dostali až na rychlost 299.792.458 m/s a z částic přes vlny do částic-vln.

Po chutném obědě jsme nestihli první odpolední přednášku a vydali se rovnou na přednášku Plazma ve vesmíru a v laboratoři, kde jsme se dozvěděli definici plazmatu, jeho využití, výrobu i několik příkladů a na konec jsme zhlédli video o nukleární fúzi a o její budoucnosti.

Následně jsme si od všech nových informacích odpočinuli a vyrazili na panelovou diskusi, která byla nečekaně v angličtině, a poslechli jsme si čtyři vědce, kteří povídali o svém mládí, o volném čase a každodenní práci vědce.

Dnem D se stal pátek 10. 2. 2023, kdy se konal 17. ročník fyzikální soutěže – FYZIKLÁNÍ. Celá akce probíhala na výstavišti v Letňanech. Soutěže se zúčastnilo celkem 251 týmů po 1–5 členech. Fyzikální nadšence čekaly tři náročné hodiny počítání záludných příkladů. Náš tým – KOSTKY CUKRU ve složení Tereza Bauerová (2.R), Klára Pechová (2.R), Bedřich Nehyba (3.R), Jan Utíkal (2.R) a psychická podpora Mgr. Jakub Nemčik se umístil na 65. místě v kategorii B.

Ve večerních hodinách byla pro všechny účastníky zorganizována párty. (Bez alkoholu!) Jako zkušení tanečníci jsme na parketě zazářili se známým tancem macarena. A protože výlety s panem učitelem Nemčikem se neobejdou bez dlouhé procházky, vyšli jsme si na půlnoční obchůzku Prahy (Béďův nápad). To, že metro jezdí jen do půlnoci, jsme zjistili až o půl jedné ráno a do svých postelí s bolavýma nohama jsme ulehli až po druhé hodině.

Béďa s Honzou sobotu nezapočali úplně nejlépe: pět minut po domluveném srazu je vzbudilo klepání na dveře jejich pokoje. Po chvíli panikaření a chystání se byli i oni připraveni a všichni se společně vydali na metro.

Cílem naší ranní cesty byla Přírodovědecká fakulta UK, kde jsme se nejprve zúčastnili přednášky o historii světla, během níž jsme se dozvěděli, jak bylo světlo zkoumáno a chápáno napříč věky a jak je tomu dnes. Poté si pánové šli poslechnout vyčerpávající přednášku o géniovi Einsteinovi a jeho teorii gravitace, zatímco holky se vydaly na Špatnou fyziku ve filmu, aby zjistily, jak moc všemi oblíbené akčňáky ignorují za účelem dramatizace příběhu fyzikální zákony.

Po rychlém obědu ve formě pár kousků pizzy na Václavském náměstí jsme se metrem vypravili na nádraží Holešovice, kde se Honza, Terka a Klárka přidali ke skupince mířící do Ústavu chemických procesů a experimentální botaniky Akademie věd, kde (poté, co jim ujel vlak) zkoumali například využití mikroorganismů v potravinářství. Ostatní jeli dál na Ládví, aby navštívili Ústav fyziky plazmatu AV a badatelské centrum PALS (Prague Asterix Laser System) a poslechli si něco o obrovském laseru Asterix IV. Kupříkladu to, že Akademie věd jej od německého Ústavu Maxe Plancka odkoupila za závratnou cenu jedné německé marky.

Naším dalším programem pak měl být raut na matematicko-fyzikální fakultě, kde Béďa a jeho doprovod chtěli (vypočítavě) počkat na zbytek týmu. Na místě ale zjistili, že budova fakulty je ještě zavřená, a tak si procházku protáhli až do Holešovic, kde vyčkali v jedné z místních hospůdek. Po pár chvílích komplikací, komunikačního šumu a jedné smutné informaci o prohře FC Baníku Ostrava jsme se naštěstí všichni shledali a mohli se tedy vypravit na zaslouženou žranici.

Když jsme však dorazili na fakultu, zjistili jsme, že všechny stoly jsou již obsazené, a tak jsme si své řízky a jiné pochutiny snědli na stojáka na okenním parapetu s krásným výhledem na noční Prahu. Raut nám mimo jiné zpestřilo Honzovo šťastné setkání se svým dlouho ztraceným bratrem-dvojčetem, a aby toho nebylo málo, tak i Béďa narazil na své klony.

Když jsme se najedli dosyta, zbývalo už jen naskočit na autobus směřující k hotelu, připravit se na další den a jít spát.

V neděli nás čekala poslední akce, a to městská hra, která začínala vyřešením šifer, které nás trochu zmátly, protože všechny čtyři obsahovaly stejné řešení. Poté jsme pokračovali v terénu a každý záchytný bod jsme museli zaznamenat selfíčkem. Nejvíce nás ve hře zbrzdil p. Nemčik, protože jsme měli najít Foucaultovo kyvadlo a on si pamatoval z přednášky, že se jedno nachází v budově na začátku hry. Naštěstí celá skupina už byla navyklá na zbytečné nachozené kilometry. Po splnění druhého úkolu jsme se šli posilnit, protože dokončit hru se od začátku neplánovalo.

Po čtvrtém úkolu jsme se začali přemisťovat na autobus. Od této chvíle započal velký stres. Cesta trvala moc dlouho (drobná plánovaná zacházka), poté nám ujelo metro, zdržení revizory, a finálem bylo, že řidič autobusu prodal naše jízdenky někomu jinému, protože jsme přiběhli (pro mnohé to byl heroický výkon) o 2 min později. Smutné na tom bylo, že p. řidič dostal informaci, že přiběhneme trochu později. Museli jsme tedy počkat dvě hodiny na další spoj, do kterého bychom se vlezli, a do Dačic jsme dorazili až po 22. hodině.

Ani toto temnější finále nezničilo celkový dojem z akce, která byla v první řadě hlavně neuvěřitelně zábavná a přinesla nám mnoho zážitků. Pevně věříme, že za rok se opět vydáme do Prahy na akci Fyziklání.

Několik zkušeností z celé akce: