Ve čtvrtek 29. 11. se pět rozespalých studentů vydalo do Českých Budějovic, aby nakonec získali volňásky na Laser game v krajském kole piškvorek. Náš tým VŽUM, který tvořili studenti 3. ročníku – Jáchym Vágner, Lukáš Pokorný, Barbora Kellnerová, Eliška Munková (ta nahradila nemocného Martina Švandu) a náš kapitán David Novák, musel od začátku čelit velkým překážkám. Jednou z těch větších bylo například vstávání ve 4 hodiny ráno, nemluvě o té cestě promrzlým autobusem. A to byl teprve začátek. Tentokrát se soutěž konala na Obchodní akademii v Českých Budějovicích. Hrálo celkem 16 týmů a teprve po rozlosování do skupin nastal ten pravý začátek. Pokud si piškvorky představujete jako nudnou přátelskou hru, tak to jste velice na omylu. Každý tým měl své zákeřné taktiky a i různý přístup. A co se týče taktik našeho týmu, tak ty byly různé, od rozptýlení mluvením až po hraní na čas. Ti lepší z nás pak měli i logické strategie, ale bohužel ne každý dokáže předvídat osm tahů dopředu. Nicméně hru proti prvnímu týmu jsme poměrně snadno vyhráli. Někdo poměrně snadno, někdo se hádal, zda ta remíza na čas platí, nebo jestli body půjdou soupeři. Proti dalšímu týmu jsme také vyhráli. No a pak přišel 3. tým. A pokud se vám zdá, že my s naším mluvením a zdržováním jsme nehráli fair play, tak to jste nepotkali je. Tento třetí tým měl jakési své roztleskávačky, jejichž jediným cílem bylo nás rozhodit. Což se jim víceméně díky neustálému mluvení a šuškání, masírování zad jejich hráčům a kdo ví, čím vším, povedlo a my prohráli. Jelikož byly ale naše body celkově nerozhodně, o postup do pavouka se musel hrát rozstřel. Samozřejmě jsme věděli, že na to David má, ale stejně ho všichni obdivujeme za to, že i když se kolem něj shlukl hlouček soupeřů, který Davida musel určitě znervózňovat, tak David s přehledem duel vyhrál a zajistil nám tak postup do pavouka. Tam jsme bohužel byli vyřazeni, když jsme prohráli proti Výstřelu z Aurory. Ale upřímně. Jak velké šance jsme měli proti vícemistrům v šachách, z nichž někteří neprojevovali úplně čestné chování. Nakonec jsme tedy skončili na krásném 5. – 8. místě a ještě si stihli trochu zanakupovat. A já (respektive my) bychom chtěli moc poděkovat Davidovi, protože bez něj bychom to daleko nedotáhli. A pak také paní učitelce Janě Morávkové, která nás opět doprovázela a také nám domluvila koupi triček. Tak třeba zase za rok.

Napsala Barbora Kellnerová, 3.ročník