Fyziklání 2025: Trust me! I´m an engineer
Před jarními prázdninami se dva týmy dačického gymnázia vypravily na fyzikální soutěž Fyziklání. Dva týmy, dva články. Ohodnoťte, který z nich je lepší, na odkaze pod článkem.
8 minut ke čtení vloženo před 2 týdny
Fyziklání je týmová soutěž pro střední školy, kterou pořádá spolek FYKOS při MFF UK. Jak jinak než řešením fyzikálních úloh. Jak prosté, Watsone. Soutěž je prezenční a koná se v Praze, a proto jsme se jako škola vydali již potřetí na dlouhou pouť do hlavního města.
Vyrazili jsme ve středu 12. února 2025 z autobusového nádraží v Dačicích směrem na Želetavu. Náhodně se zde napsalo, že jedeme do Prahy. Ano, zajisté. Za normálních okolností bychom jeli, jak by řádný čtenář našich článků očekával, přes Jihlavu. Jenže tam se právě, zaplať Pánbůh za ty dary, přestavuje městské nádraží.
Želetava je městem taveného sýra Smetanito (Apetito) a zde opravdu není nic lepšího k dělání než odjet. Mají tam totiž tu silnici, co spojuje Jihlavu se Znojmem (Kyselým Okurkovem nad Dyjí).
Do hlavního města naší drahé vlasti jsme dorazili pod rouškou tmy. Nejdříve jsme si vyřídili nutné záležitosti na checkpointu PID na stanici metra Florenc (zařízení jízdenek). Odtud jsme se podzemní dráhou, vlaky značky Siemens modelu M1, vypravili na nádraží Holešovice. Že by nakonec došlo i na ten nadzemní vlak? Jak pravidelný čtenář jistě tuší, ihned jsme zamířili do chrámu našeho amatérsko-inženýrského vyznání, tedy do "mekáče". Pak jsme se šalinou číslo 1 přesunuli na Ortenovo náměstí, odkud je, co by kamenem dohodil, hostel PLUS. Jak příhodné pro ubytování fyzikálních nadšenců.
Po ubytování jsme zašli do tamní finské sauny a bazénu s vodou tak studenou, že z ní před našimi zraky prchali lední medvědi a tučňáci patagonští. Nicméně dělo se tak i v dalších dnech pobytu. Po těchto aktivitách jsme zalehli ke spánku na palandy, jejichž stav byl tak otřesný, že někteří zvažovali sepsání závěti, obávajíce se, že se spolunocležník nad nimi zřítí na jejich osobu.
Přednáškovou náplň okomentoval Štěpán Kučera (matematik začátečník):
Každodenní fyzika aneb Od kvantové biologie až po fyzikální eintopf
Čtvrteční dopoledne začalo přednáškou o kvantové mechanice v biologii. Překvapilo mě, že kvantové jevy, jako je tunelování elektronů, hrají roli při fotosyntéze nebo v enzymech. Následovala přednáška o krystalech a difrakci záření. Rentgenová difrakce se nevyužívá jen ve fyzice, ale i v biologii a medicíně – například ke zkoumání DNA nebo při vývoji léků. Pomocí ohybu rentgenového záření na krystalech lze zjistit, jak jsou atomy uspořádány. Odpolední program přinesl spektakulární fyzikální show. Pokusy s raketou z PET lahve plněné lihem, střelba do starožitné plenky nebo ukázka nulové pracovní bezpečnosti na pracovišti působily jako bláznivý cirkus, ale skvěle ilustrovaly fyzikální principy. Dalším tématem byla anihilace pozitronů – metoda, která pomáhá odhalovat defekty v materiálech. Když se pozitron srazí s elektronem, zanikne a vyšle záření, které vědci umí zachytit, což je užitečné při vývoji nových technologií. Přednáška o nanomateriálech ukázala, jak mohou zlepšit solární panely, baterie nebo filtry na čištění vody. Bylo fascinující vidět fyziku v praxi při řešení skutečných problémů. Sobotní část programu zakončily dvě zajímavé přednášky. Nejprve Fibonacciho posloupnost a vlastní čísla matice, která se objevují v přírodě, ekonomii i hudbě. Nakonec teorie relativity a její vliv na čas, délku a fungování GPS.
Den D
Psalo se 14. února 2025, svatý Valentýn, čas lásky, avšak ku lásce nezval hrdliččin hlas, ale striktní pokyny organizátorů Fyziklání, které nás hnaly do areálu PVA EXPO Praha. Pravidelný čtenář jistě ví, že před touto budovou stáli žáci naší školy již potřetí. Pocit podobný tomu, který měli francouzští aristokraté, když ve sklepeních Bastily čekali na katovskou gilotinu.
Vyzbrojeni tabulkami všeho druhu, kalkulačkami, a dokonce i takovými specialitami jako hospodářský kalendář z roku 1928, obsahující výpočty objemu sudu i kupky sena, jsme byli připraveni na soutěž. Tým "Trust me! I'm an engineer" ve složení Matěj Kopeček (termodynamika, radioaktivita a jádro), Tomáš Sommer (elektřina), Štěpán Kučera (matematika), Jiří Macura (mechanika) a Lucie Kolářová (fyzikální labužník) obdržel v 8:15 ráno obálku s neznámým rozsudkem. Pak už se řešilo.
Po ceremoniálu s otřesnou angličtinou a nevhodnou hymnou Formule 1 přišlo dvojjazyčné představení pravidel a rozlepování obálek. Loni jsme měli 16 bodů, letos musíme získat více!
Ihned jsme rozdali úlohy, naivně si každý vzal tu, co se mu nejvíce líbila. Než si kdokoli z nás stihl udělat zápis, už pan komentátor svou odpornou čengliš hlásil: "Frst korekt solúšn on fyziklání tventytventy fájf. Kongratulejšn. Sou givap tů vórk!" Pak přišly konečně dobré zprávy. Prvních 5 bodů pro náš tým. A pak lítaly vzduchem už jen jednotky a veličiny. Pružiny a lana dostávala takové názvy, že kdejaký páťák, který chce svou mluvou zapůsobit na vrstevníky, by se zde mohl učit. Věta: "Já jsem...", za ty tečky ať si každý doplní, lítala naší laboratoří tak často, že ji nemělo cenu ani počítat. Pak však náhle další 3 body. Už tedy celkem 8. A pak 5 a znovu dalších 5. Po první polovině jsme tedy unikli popravě, ale příslib od svrchované moci fyzikálního kabinetu a našeho poručníka, pana učitele Nemčika, že pokud získáme 35 bodů, máme pizzu, nám dal nový hnací motor. Pravidelný čtenář článků z rubriky věda a technika zajisté také ví, jak takovýto příslib zapůsobí na duši dospívajících inženýrů. Pyramida potřeb zde hovoří jasně. Prvně jídlo, potom seberozvoj. A je-li jídlo podmíněno podáním výkonu, tak neexistuje větší motivace pro práci než příslib odměny.
Jak praví moudré přísloví: "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš". A přesně tak to fungovalo i u nás. Zbývala ještě hodina a půl do konce soutěže a my se zasekli se sedmi úlohami u jednoho stolu. Marně jsme hledali v tabulkách, sázeli čísla do kalkulaček, kreslili náčrty i odvozovali přes všemožné vztahy. Věděli jsme, že jsme v koncích. Ale jak hovoří lidová moudrost: "Naděje umírá poslední!". Proto jsme vytasili naši tajnou zbraň. Mapu a kalendář. Čas plynul, ale vzápětí přišla světlá chvilka. 2 body z mechaniky a 10 minut nato 2 body z energetiky. Jenže tato světlá chvilka byla jen labutí písní umírajícího. A tím umírajícím nebyl nikdo jiný než náš talent pro řešení úloh. Poslední minuty jsme věnovali ještě poslední snaze udržet tempo se stále zrychlujícím vlakem, ale naše síly už na to nestačily. A to ani ty z tabulek.
S celkovým ziskem 22 bodů a hromadou nově nabytých znalostí jsme ani letos bohužel Fyziklání nevyhráli. Ale co už. Jak říkávají fanoušci stáje Ferrari: "Příští rok bude náš rok". Po obdržení řešení se nám všem v hlavě vyjevovala sebekritická myšlenka: "To jste Švejku opravdu tak blbej?" Ale abychom to nezakončili tak ponuře, dostali jsme od organizátorů bagetu. A to je přece jenom nějaký zisk.
Gastronomickou reportáží vás nyní provede gurmán Tomáš Sommer:
Fyzikální menu aneb jak se (s)travujeme na Fyziklání
Fyziklání není jen o vypočítávání složitých rovnic a hledání ideálních fyzikálních modelů, ale také o energii – a tu je třeba průřezově doplňovat. Jak jsme tedy letos optimalizovali svůj kalorický příjem?
Středa – Termodynamická příprava
Večer před velkými výkonovými experimenty bylo nutné zajistit dostatek energie pro ranní start. Provedli jsme tedy rychlý "kalorický nákup", abychom měli snídani s co nejlepším poměrem energie k hmotnosti.
Čtvrtek – Kachna v plazmovém stavu
Den začal tradičním přísunem energie z kávy na Karlově, oběd v Bageterie Boulevard a svačinkou v meku v Holešovicích a další zastávkou v apartmánu. Večer jsme zakončili "kachnou" v čínské restauraci na Václavském náměstí, kde proběhl i experiment s vedením tepla na rozpáleném prkénku.
Pátek – Zákon zachování bagety a trdelníková konstanta
Hlavní událost dne – Fyziklání – si žádala strategickou dodávku energie v podobě bagety. Ke konci dne jsme se vydali na tradiční procházku Prahou, kde jsme nemohli opomenout standardizovanou zastávku na trdelník. Jeho teplotní profil a difuzní vlastnosti cukru jsme pečlivě analyzovali. Po trdelníku jsme se přesunuli do Skautského institutu, kde jsme pokračovali v naší kávové misi.
To je od našeho týmu vše. Děkujeme všem za zájem o vědecko-technický rozvoj našich studentů a doufáme, že vás brzy budeme moci informovat o dalších akcích v tomto oboru.
Zkompletoval
Matěj Kopeček, sexta
Ohodnoťte článek