Matematikou nabiti

Dne 12. března 2026 se z našeho gymnázia vydala na cestu výprava matematických mozků. Dva týmy se jely utkat na pražské válečné pole v soutěži Matematický náboj.

4 minuty ke čtení vloženo před 50 minutami

---

Tuto výpravu tvořili Viktorie Urbánková, Zuzana Palánová, Klára Kasalová, Lucie Kolářová a Jitka Stejskalová za tým juniorek a Adam Kučera, Jiří Macura, Marek Lojda, Matěj Kopeček a Petr Blaha za tým seniorů. Jako obvykle nad celou výpravou držel své ochranné logaritmické pravítko pan učitel Jakub Nemčik.

Účastníci se šťastně setkali na jihlavském autobusovém nádraží, kam se částečně dopravili vlakem a částečně (tři delikventi) po vlastní ose. Podle obvyklého scénáře jsme pak pokračovali do hlavního města žlutým dvoupatrovým autobusem. Situace na D1 je stále zrádná, a tak vlivem neustálých vibrací, způsobených rychlou jízdou po nerovném povrchu, jednomu z té štreky pořádně vyhládne. Ihned po příjezdu a vyřešení jízdného pro matematiky, kteří si nekoupili jízdenku přes aplikaci dopravního podniku (nechtěli jsme řešit případný střet s revizory - a to na něj málem došlo), jsme zamířili do mexické restaurace na Starém Městě pražském. Dali jsme si nachos s trhaným hovězím masem, burrito a tortillu. Nutno zmínit také všelijaké nealkoholické nápoje, zejména vodu z vodovodu, která je obzvlášť matematicky zajímavá. Za cenu jednoho decilitru v restauraci byste si totiž při současných cenách pitné vody v Praze koupili decilitrů 2145.

Po velmi vydatné večeři jsme nakoupili snídani na druhý den a procházkou to vzali přes známý kamenný most až na Malou Stranu, kde jsme nasedli na tramvaj. Jako vždy jsme se ubytovali v hostelu nedaleko Holešovického nádraží, kde se ubytováváme v posledních letech tak často, že bychom mohli dostat permanentku na vstup a extra vybookovaný pokoj.

Ráno bylo jako každé jiné. Vstali jsme. Posnídali jsme. Zabalili jsme si své saky paky a vyrazili metrem na Chodov. Tam jsme přestoupili na autobus, který nás odvezl na hotel, kde se klání konalo. Než abychom jeli posilovým spojem, který byl nacpán až k prasknutí a který vzbuzoval pozornost všech pražských šotoušů, jelikož nesl název "Náboj", raději jsme nasedli do autobusu běžné linky, jenž jel jen asi se třemi zastávkami navíc na úplně stejnou adresu a jejž jsme měli téměř celý pro sebe.

Soutěž Matematický náboj je velice podobná Fyziklání, co se organizačních věcí a pravidel týče. Jen u náboje je méně času, úlohy jsou zdánlivě jednoduší a za každou lze získat jeden bod. Je zde i jiný systém dělení kategorií (podle týmu seniorů značně nespravedlivý). Úlohy byly různorodé. Posloupnosti, kombinatorika, trigonometrie nebo třeba soustavy rovnic musí být jistě hotovým katalogem potěšení pro matematického labužníka. Po dvou hodinách bylo jasno. Jelikož se soutěž stejně jako Fyziklání konala v pátek třináctého, výsledky nebyly valné. Tým starších vyřešil 11 úloh z dvaačtyřiceti a tým mladších celých 19 z padesáti dvou úloh (opět kritika ze strany týmu seniorů). Na vyhlášení jsme nečekali. Jelikož jsme po tomto heroickém výkonu měli všichni v žaludku jako po vymetení, a to i přes fakt, že jsme od organizátorů dostali bagetu, banán a lentilky, zamířili jsme do OC "Západ pole" Chodov, kde si každý dal, na co měl chuť. Nechyběly hamburgery, bagety, těstoviny nebo smažená kuřecí křídla. Někdo si šel nakoupit do ochodu nesoucího jméno po jednom velmi známém matematicko-fyzikálním mozku. Mezi nejzajímavější úlovek patří kombinace carpaccia a energetického nápoje bez cukru.

Po návštěvě obchodu jsem se odebrali na metro a následně se přesunuli na ústřední autobusové nádraží. Počkali si na náš žlutý dvoupatrový autobus a po slunce západu dorazili zpět do Jihlavy. Tady se naše výprava opět rozdělila a podle všech dostupných informací, obě skupiny dorazily domů v pořádku.

Děkujeme za Vám za čas, který jste věnovali přečtení tohoto článku. Budeme se na Vás opět těšit u některého z našich dalších populárně-naučných příspěvků.

Matěj Kopeček (septima),  Váš reportér z oblasti vědy a techniky