Dny geografie

V úterý 14. 11. si parta maturantů ze zeměpisu, posílená účastníky z nižších ročníků, vyjela na výlet do Prahy. Cílem byl děkanát Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde se konaly Dny geografie, tuzemská obdoba mezinárodní akce GeoWeek.

3 minuty ke čtení vloženo před 5 měsíci

---

Naše expedice započala velmi brzkým ranním vstáváním, neboť vlak nám z dačického nádraží odjížděl již v pět hodin ráno. Po přestupu na autobus v Jihlavě a dalších dvou hodinách cesty jsme pak dorazili na ÚAN Florenc, odkud už jsme podzemní šalinou frčeli na stanici I. P. Pavlova a odtamtud pěšky rovnou na Albertov, kde jsme si mohli také připomenout události nadcházejícího státního svátku, tedy 17. listopadu, a to například i deskou se slavným heslem „Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?“, jež je umístěna na samotné budově děkanátu.

První přednáška, kterou jsme na fakultě absolvovali, pojednávala o dronech a jejich využití ve výzkumu týkajícího se zemědělství a ochrany přírody. Dozvěděli jsme se tak, jak tým vědců provádí leteckou analýzu lokální flóry s hračkami za několik desítek tisíc až milionů korun, a to kupříkladu na Labské louce, v Českém Švýcarsku (před i po požáru), ale dokonce i na Maledivách. Inu, kdo by si nechtěl za účelem výzkumu zaletět na dovolenou do tropů?

Druhá přednáška se týkala problému malých osad a vesniček v české krajině a otázky toho, zda jim hrozí zánik, případně jak tomuto osudu předejít. Toto téma se ukázalo být těm z nás, kteří žijí v obcích, jež čítají jen několik málo desítek obyvatel velmi osobní. Z poutavě podaného výkladu jsme se dozvěděli například to, jak je pro vsi důležitá škola, obchod, hasičský sbor a v neposlední řadě hospoda. Někteří jsme tak z přednášky odcházeli s úlevou, že naši obec čeká prosperující a nadějná budoucnost, jíní však spíše sklíčeni představou, že za pár desítek let zbyde z jejich dědiny jen vymírající chatařská osada pro měšťáky.

Po absolvování obou přednášek zbývala už jen fotka před dveřmi děkanátu a mohli jsme se rozprchnout na rozchod napříč hlavním městem. Posléze jsme se již z autobusového nádraží na Florenci vydali nazpět směr Jihlava a následně vlakem do Dačic. Zpět do výchozího bodu naší trasy jsme dorazili utahaní, ale zároveň plni dojmů a nových poznatků, kolem sedmé hodiny večerní.

Bedřich Nehyba, student 4. ročníku