Soutěž o nejlepší výukový model zhotovený pomocí 3D tisku

Po roce opět do Liberce s výukovou elektrostavebnicí. Jak si vedlo naše gymnázium na dalekém severu?

6 minut ke čtení vloženo před 4 měsíci

---

Soutěž o nejlepší výukový model zhotovený pomocí 3D tisku pořádá již druhým rokem Technická Univerzita v Liberci. Po loňském úspěšném roce jsme se přihlásili s podstatně menším projektem, než byl jaderný reaktor. Projektem letošního ročníku byla totiž elektro stavebnice. Stavebnici tvoří jednotlivé bloky součástek, které se k sobě dají spojovat pomocí magnetů, a tak se dají snáze stavět elektrické obvody než s dráty používanými před vytvořením naší stavebnice. 

Do soutěže jsme se přihlásili ve složení Jakub Mareček (4R), Matěj Kopeček (kvinta) a pan učitel Mgr. Jakub Nemčik. Na začátku října jsme postoupili do celostátního kola, které se mělo konat v pátek 1. prosince na univerzitě v Liberci. Začali jsme tedy plně s tvorbou součástek. Bohužel nám práci kazily některé události jako onemocnění jednoho člena týmu, a tak jsme se stavebnicí, kterou tvořili ještě nezkompletované kusy plastu, vyrazili ve čtvrtek 30. listopadu do Liberce.

Vyrazili jsme v 6:07 ráno z vlakového nádraží Dačice směrem do Jihlavy. V Radkově k nám přistoupil Jakub, který zvládl rozbít dveře vlaku. Naštěstí byla závada brzy odstraněna a my se bez zpoždění dostali do Jihlavy. Zde jsme pěšky přešli na autobusové nádraží a zeleným autobusem jsme se vydali ku Praze.

V Praze je možná blaze, ale taky je tam rozkopaná silnice, která zapříčinila skoro půlhodinové zpoždění autobusu. Což pro nás bylo dosti zásadní, jelikož jsme zde měli přestoupit na autobus do Liberce. Pan učitel se tedy pokoušel o storno lístků, ale stihl stornovat jen jízdenky pro 2/3 výpravy. Přestup jsme stihli. Sice někteří před zraky policie ČR přebíhali celé nádraží, ale prošlo to. Po debatě s panem řidičem jiné slovanské národnosti, kterému se nechtělo řešit storno lístků, jela nakonec část výpravy dokonce zadarmo, stejně jako lakomá Barka dostavníkem do Loun.

Okolo poledne jsme dorazili do zasněženého Liberce. Ihned jsme zamířili do vědeckého zábavního parku IQlandia. Před vstupem jsme si dokázali sílu zvednutím vozu Škoda 120L a vešli jsme dovnitř. Jelikož jsme během našich přestupů nestihli nikde pojíst ani popít kávy, namířili jsme si to rovnou do tamního bufetu. Posilněni dobrým jídlem i kávou jsme se rozhodli toto zajímavé centrum celé prozkoumat. Měli jsme možnost vidět např. ohnivé tornádo, zpívající fontánu (Hradecká je stejně lepší) nebo Teslův transformátor, „hrající“ známé melodie. IQlandii jsme opustili až o zavírací hodině, načež jsme se vydali směrem k nákupnímu centru FORUM. Zde jsme se posilnili asijskou kuchyní a samozřejmě další kávou. A nakoupili jsme si jídlo na snídani.

Ovšem pořád tu byl jeden problém. K úplné kompletaci dílů byly potřeba magnety, které měli dorazit do poštovního boxu do večera. Tak se ovšem nestalo. Pan učitel si tak poslechl 22 minut dlouhý hudební zážitek v podání nejmenovaného doručovatele a po spojení s operátorem obdržel odpověď, že zásilku ještě nedostali. Několik minut po hovoru obdržel zprávu, že balíček pošta převzala (náhoda?). Přepravili jsme se tedy MHD na ubytování a začali pracovat na stavbě dílů a tvorbě prezentace. V brzkých ranních hodinách jsme se dostali do postele.

Ráno jsme si sbalili svoje saky paky a vyrazili na univerzitu. Cestou jsme si dali ranní kávu v univerzitní kantýně a dále pokračovali do posluchárny fakulty strojní. Kde jsme si zase svoje saky paky roztáhli a začali vše aranžovat na prezentaci. Po úvodním slovu pořadatelů došlo k losování pořadí prezentací. Náš tým měl prezentovat jako třetí. Prezentace se nám vydařila, zaujali jsme jak porotu, tak samotné diváky z dalších týmů. Ihned při coffee break (která byla přidána do harmonogramu kvůli spotřebě kávy našeho týmu minulý rok) jsme si získali přízeň jednoho z porotců, který nám pak ještě uděloval rady, co vylepšit, aby byla stavebnice co nejlepší. Během druhé poloviny prezentací jsme odhadovali, kdo asi tak postoupí do superfinále.

Bylo zde spoustu zajímavých projektů jako třeba kyvadlové hodiny (které měly krátký závěs), třístupňová převodovka se zpátečkou (porazila jí jednostupňová převodovka) nebo diferenciál s uzávěrkou. U poslední prezentace jsme se však už nemohli dočkat oběda. Dostali jsme řízek s bramborovým salátem a samozřejmě jsme si doplnili hladinu kofeinu v těle. Po obědě bylo hodinové okno na dotazy ohledně modelů, kdy si porotci a ostatní účastníci procházeli jednotlivé modely a ptali se na to, co je zajímalo. Snažili jsme se získat si co největší přízeň všech, jelikož o pořadí superfinalistů rozhodují ostatní týmy, které nepostoupí.

Poté už se šlo k vyhlášení superfinále. Některé z nás více a některé méně překvapilo to, že jsme se opět probojovali do superfinále. Teď už záleželo jen na tom, jak moc jsme oslovili ostatní týmy. Dále s námi na pódiu byla jednostupňová převodovka a uzávěrka diferenciálu. Naštěstí jsme si naklonili dost týmů na svou stranu a někteří nám udělili i plný počet bodů. A tak jsme se zvládli v celostátním kole umístit již znovu na krásném druhém místě. Porazila nás tentokrát uzávěrka diferenciálu. Ale i tak na netechnickou školu opravdu slušný výsledek. Pobrali jsme si opět saky paky a vyrazili jsme opět doplnit živiny do českého řetězce s bagetami. Poté jsem se vydali autobusem zpět do hlavního města.

Po příjezdu do Prahy už docela hustě sněžilo, proto někteří nejmenovaní měli problém s orientací, ale i tak jsme cestu do OC Černý Most našli. Zašli jsme se pokochat do hračkářství a vše zakončili nákupem a večeří v podobě sekané v housce v hypermarketu s názvem zeměpisné pomůcky. Odtud jsme se vypravili zavátými ulicemi směrem k ubytování v Dolních Počernicích. Po noční minitúře sněhem jsme se dostavili do útulného hotelu, kde k naší smůle vyhrával ples až do druhé hodiny ranní. Tak jsme si snědli nakoupenou snídani, jelikož jsme se dozvěděli, že je snídaně v ceně a vyčerpáním z nabitého dne usnuli.

Ráno jsme se vzbudili do bílo bíla. Hodili jsme do sebe snídani a vyrazili na autobus, ze kterého jsme následně přestoupili na tramvaj. Po cestě nás svou návštěvou poctil revizor, ale tentokrát jsme měli vše v pořádku. Dostali jsme se tak bez problémů na hlavní nádraží. Sněhová kalamita však způsobila poruchy tratí a my jsme mohli jen sledovat, jak minuty v kolonce zpoždění přibývají. Hlášení o zpoždění neměli konce. Jedno skončilo a nové začínalo. Naštěstí náš vlak byl poznamenán pouze zpožděním o délce 20 minut. A tak se nám podařilo bez problému dostat až do Jihlavy.  Na nádraží jsme se opět posilnili kávou a nastoupili na poslední spoj výletu. Cestu jsme si krátili kocháním se bílou krajinou a v 13:56 jsme po vystoupení z vlaku v Dačicích naši expedici na daleký sever ukončili.

Děkujeme panu učiteli Nemčikovi, že nás v soutěži vedl, a škole za materiální a finanční podporu.

Matěj Kopeček, kvinta