Cyklo-adaptační kurz 2023/2024

Tak schválně, zmokli, nebo nezmokli? O tom, co zažili prváci na adpaťáku, se dočtete v jazykově vytříbeném článku Petry Prknové.

3 minuty ke čtení vloženo před rokem

---

Po týdenních nervech z předpovídaného bouřlivého počasí jsme 13. září za azurově jasného rána vyrazili na náš cyklo-adaptační kurz. Na prašných písčitých cestách se stopy běžců a lesní zvěře mísily se stopami jízdních kol, jež směřovaly do Radíkova. Tam jsme dorazili krátce před polednem a po čestném kolečku na malém náměstí jsme se ubytovali. Také jsme sáhli do svých zásob a uvařili si různé dobroty.        

Po krátké relaxaci jsme vyrazili přes bizoní farmu v Rožnově na Landštejn, kde naše kroky směřovaly na tamní zříceninu. Při závěru prohlídky se silně rozpršelo, ale to nám nevadilo, jelikož nás již očekávali v nedaleké restauraci. Zatímco jsme s chutí jedli, venku se deštěm pročistil vzduch a pak se nám šlapalo zpět na ubytování jako po másle.

Druhý den bylo již opět slunečno, a tak nechyběla ani ranní rozcvička na čerstvém svěžím vzduchu. Dopoledne pak bylo plné zábavných a seznamovacích aktivit. Jenže tak, jak bývá klid před bouří, přišlo i po klidném dopoledni sportovně nabité odpoledne. Od půl druhé startovaly tříčlenné týmy na branný závod, kde měly otestovat svou běžeckou vytrvalost, fyzickou zdatnost, ale také znalosti z oborů humanitních i přírodovědných. Následovala ještě střelba ze vzduchovky a dobrovolná okružní cyklojízda na rozhlednu U Jakuba, Zvůli a Nový Svět. Večer byl pak ve znamení medailí, ohně a vůně špekáčků.

V pátek nám opět ranní rozcvička rozproudila krev v žilách, a tak jsme rychle a kvalitně uklidili pokoje a vyrazili velkou oklikou domů. První zastávkou bylo pevnostní opevnění města Slavonice, kde jsme navštívili jeden z mnoha bunkrů. Náš průvodce nás obeznámil s okolnostmi událostí v letech 1938-1945 a také s různými druhy zbraní. 

Odtud jsme vyrazili do malebné vesničky Maříže na oběd. Kolkolem se linula vůně svíčkové, špaget po způsobu „Pomodoro“ a salátu zvaného „Caesar“. Hřebem celého výletu byla slavonická zmrzlina, po níž jsme ale mysleli už jen na brzký návrat domů. Počítali jsme zbývající kilometry a kopce a při čestném kolečku před gymnáziem už nikdo nevnímal létající dron, jenž nás doprovázel po celou dobu kurzu.

A tak „cykloadapťák“ skončil úspěchem, jelikož i necyklisté se vrátili živí a zdraví.

Petra Prknová, 1. ročník