GD v GB

Kolik Angličanů je potřeba k výměně žárovky? Tři. Jeden podává čaj před výměnou, druhý mění a třetí podává čaj po výměně. Angličanů i čaje si dosyta užili naši maturanti druhý týden v září. O tom, zda Anglie je jejich cup of tea, více v článku.

5 minut ke čtení vloženo před 7 měsíci

---

V neděli 10. září se třídy oktáva a 4. ročník vydaly na týdenní výlet do Belgie, Anglie a Walesu. V nedělních pozdních večerních hodinách všichni žáci nastoupili do autobusu a za doprovodu mávání a polibků svých milovaných rodičů vyrazili nocí vstříc dobrodružství. Po noci strávené v sedačkách našeho autobusu jsme byli rádi, že kolem desáté hodiny náš hvězdný koráb zakotvil u bruselského Atomia, obrovského modelu atomu železa. Po krátké chůzi a společné fotce jsme mohli obdivovat bruselské předměstí a přilehlé krásné zelené parky z výšky 92 metrů v nejvyšší kouli této slavné stavby. Následně jsme si prošli i některé další koule, ve kterých jsme se dozvěděli jak stavba probíhala nebo zhlédli světelnou show. Po zastávce v přilehlé kavárně, kde někteří studenti ochutnali i belgické vafle, jsme vyrazili do Brugg. Toto krásné historické město, které je proslulé belgickými pralinkami, se nachází v blízkosti Severního moře a je protkané členitými vodními kanály. Proto se Bruggám také často říká „Benátky severu“. Po procházce ulicemi města jsme vstoupili na palubu lodí a propluli vyhlídkovou trasu, která vedla pod mnoha nízkými kamennými mostky. Výhledy byly překrásně, leč počasí nám nepřálo a tak jsme druhou polovinu plavby pluli za vydatného deště, čemuž vůbec nepomohl fakt, že lodě byly bez střech. Poté co jsme mokří až na kost vylezli z lodí, jsme se vydali na náměstí a dostali jsme rozchod. Po jeho ukončení a zakoupení jídla na snídani, jsme se vydali k autobusu a jeli k francouzskému městu Dunkerque, kde jsme další noc ve skromném hotelu přečkali.        

Ráno, přesněji v pět hodin, jsme se vydali do Calais, kde na nás za pasovou kontrolou čekal vlak, který nás přepravil do Velké Británie skrz Eurotunel. Po šokujícím zjištění, že se ve Velké Británii opravdu jezdí vlevo, jsme dorazili do města Windsor, kde se nachází druhý největší obývaný hrad na světě (první je nějaký Pražský hrad). Poté co jsme k hradu došli, jsme dále šli po „Long Walk“, cestě, která je úplně přímá a dlouhá 4,25 km. Po následném rozchodu jsme se přesunuli k Avebury. Jedná se neolitickou památku, kterou tvoří několik kruhů a řetězů z kamenů. Tato památka je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Nikdo úplně neví, jak se tam ty kameny dostaly a v tom spočívá opravdu až mysteriózní atmosféra tohoto místa a volně pasoucí se krávy byly třešničkou na dortu, i když nám to lehce kazilo klasické anglické počasí. Nasedli jsme do autobusu a po krátké zastávce, kdy jsme se prošli k taktéž neolitické hrobce, jsme konečně dorazili do Melkshamu, město, na západě Anglie v blízkosti Walesu, kde si nás vyzvedly rodiny, u kterých jsme byli ubytovaní.

Další den jsme zavítali do Wellsu a navštívili místní katedrálu a také zahrady přilehlé k biskupskému paláci, obehnané hradbami a vodním příkopem. Dále naše cesta mířila do Glastonbury, kde naše kroky směřovaly do ruin bývalého opatství, který je opředen spoustou legend a příběhů, např. tu měl být pochován legendární král Artuš se svojí ženou Ginevrou. Po návštěvě Glastonbury jsme měli navštívil město Bath, ale kvůli tomu, že se cca 40 km od cíle autobus rozbil, zůstali jsme uvězněni na louce, kde jsme v bezpečí vyčkávali, co bude dál. Nakonec jsme se taxíky přesunuli do Bath a odjeli vlakem zpátky k Melkshamu.

Protože náš autobus nešel ihned opravit, následující den jsme do Cardiffu, hlavního města Walesu, jeli vlakem. A jako bychom té smůly neměli dost, měl vlak nejdříve hodinové zpoždění a následně ho zrušili úplně, takže po dvouhodinovém čekání jsme nastoupili do našeho vlaku a za necelé další dvě hodiny jsme už všichni stáli v Cardiffu. Šli jsme kolem fotbalového stadionu a řeky Taff, až jsme došli k místnímu hradu, tedy spíše hrádku, který zde zanechali již Římané. Po skromném rozchodu jsme šli dále centrem až k muzeu, kde na nás čekal náhradní autobus. Ten nás odvezl k Tintern Abbey a ke hradu Chepstow, které bývá označován jako nejstarší přežívající kamenný hrad ve Spojeném království.

Další den, poté co jsme se sbalili a rozloučili s rodinami, jsme vyrazili do samotného Londýna. Z autobusu jsme vyskákali hned u řeky Temže a došli k Elizabeth Tower, známé spíše jako Big Ben. Viděli jsme také Westminsterský palác a opatství. Dále jsme pokračovali White Hall a nakoukli do známé Downing Street. Nemohli jsme vynechat ani Buckinghamský palác a Trafalgarské náměstí. Následně jsme si dali rozchod na Leisterském náměstí, které je velmi blízko čínské čtvrti a Národní galerie. Po rozchodu jsme přešli přes Temži a zájemci navštívili London Eye a to už se nám čas chýlil, a tak jsme se lodí, kterou jsme propluli pod mostem Tower Bridge, dostali k O2 (Millennium Dome), kde na nás čekal autobus a vyrazili domů. 

Kilometry ubíhaly a ubíhaly jako o závod, a tak jsme 16. září vpodvečer dorazili zpět, odkud jsme vyrazili, a plni mnoha nových zážitků odjížděli do svých domovů.

Dominik Novák, účastník zájezdu a maturant z oktávy