Prváci v Podyjí pohledem Pavlíny Bláhové

31. května jsme vyrazili na výšlap na Sněžku. Po dvou hodinách výstupu blízko vrcholu začala zuřit bouřka, zabloudili jsme v hustém dešti. Scénář by to byl zcela jistě napínavější, my jsme však jeli na poklidný výlet do Podyjí s doprovodem průvodce.

2 minuty ke čtení vloženo před 3 roky

---

Místy se muselo šlapat do poměrně prudkého kopce. Mezi listnatými stromy nepražilo sluníčko tak silně jako na loukách. Po dlouhé době nepršelo a bylo příjemně.

Dovolím si nyní popsat trasu, alespoň to, co si z ní pamatuji.

Po výstupu z autobusu nás čekal okruh dlouhý jedenáct kilometrů. Za vesnicí Popice je kopeček, pod kterým se rozkládá prostorný výhled na místní krajinu. Nedaleko se nachází pastviny divokých koní, kteří spásají vřesoviště - ochránci je pěstují kvůli udržování chráněné krajiny. Jeden z nich se prohnal vedle ohrady, když jsme procházeli kolem - samozřejmě mám na mysli koně.

Dál jsme se vydali do údolí k řece, kde se kdysi nacházelo devět mlýnů. Viděli jsme jeden z mlýnských náhonů a bývalou papírnu, blízko které se na kamenu vyhřívala ještěrka. Pokračovali jsme podél vodního toku, kde se nachází kamenná moře - zvětralé skály se rozpadnou na menší kusy a pokryjí svahy. 

Následovala nejnáročnější část výletu, a to výstup do strmého kopce. Na jeho vrcholu ale byla vyhlídka s hezkým panoramatem. Meandrující řeka Dyje se vinula mezi ostatními pahorky. Snědli jsme si svačinu a věnovali pár minut odpočinku.

V posledním úseku cesty les postupně prořídl. Objevovaly se keře a paloučky. Na jedné louce rostla neobvyklá chráněná rostlina - ........ (nevím jméno). Nakonec jsme se dostali do zaniklých sadů a vrátili se okolo vinohradů zpátky do Popic.

Exkurze nakonec trvala skoro celý den, ale byla milou změnou po předcházejícím týdnu školy.

Pokud to někdo dočetl až sem, přeji příjemný den.

Pavlína Bláhová, studentka 1. ročníku