S velkým projektem na skok do Liberce

Matěj Kopeček z kvarty s Tomášem Sommerem z kvinty poslední dva měsíce usilovně pracovali na svém výukovém modelu reaktoru vytvořeném 3D tiskem. Jak dopadli na 3D soutěži v Liberci se dozvíte níže.

3 minuty ke čtení vloženo před rokem

---

Po postupu ze semifinálového kola soutěže o nejlepší výukový model vytištěný na 3D tiskárně začal kolotoč plánování, jak se dopravit na finále do Liberce. Samotná Technická univerzita Liberec se nám nabídla, že nám proplatí dopravu, pohostí nás a ukáže nám své laboratoře. Pak už jen stačilo sehnat autobus, zajistit ubytování a vybrat studenty, kteří Matěje s Tomem podpoří. 

Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno a v 11 hodin jsme dorazili do cíle, kde nás čekal proděkan pro vzdělávací činnost Ing. Luboš Běhálek, Ph. D., který nás provedl laboratořemi Strojní fakulty Technické univerzity Liberec. 

Bylo nám toho představeno mnoho, mezi nejzajímavější patřil 3D tisk ze skla, který je zatím z plenkách, ale vypadá rozhodně zajímavě. Také robotika a pneumatické systémy byly zajímavé, protože není robot jako robot. Působivá byla laboratoř biodegradace, rozklad plastů je totiž stále nevyřešené téma. Dárečky jsme dostali u vstřikovacího stroje a vše jsme zakončili u stroje na výrobu nanovláken. 

Po obědě jsme autobusem vyrazili do přírodovědného centra IQLandia, kde jsme na důkladnou prohlídku neměli dostatek času (z důvodu šetření energiemi se zavíralo v 16 hodin). Poté nás venku čekal déšť, takže jsme zvolili cestu do nedalekého nákupního centra, kde jsme se navečeřeli a obstarali si snídani. Pro ubytování platilo rčení: „Nesuď knihu podle obalu,“ protože pro nás byly připraveny prostorné a čisté pokoje, což jsme při příchodu k hostelu neočekávali. 

Páteční den patřil soutěži, v níž osm týmů postupně představilo své modely. Poté se šla porota rozhodnout, které tři modely postoupí do finále. Ostatní účastníci se mohli jít podívat na studentskou formuli nebo obdivovat všechny modely. Po vyhlášení top 3 se týmy, které nepostoupily, musely rozhodnout, jaký počet bodů dají týmům ve finále. Po udělení bodů bylo známé konečné pořadí.

Náš výukový model jaderného reaktoru skončil na krásném druhém místě.

První místo obsadil mechanický kalkulátor, jehož model byl technicky nejnáročnější. Vítězný tým ho také dokázal nejlépe odprezentovat. 

Na závěr našeho putování městem Liberec byla naplánovaná prohlídka ZOO, ale vyhlašování soutěže se protáhlo, a tak jsme návštěvu ZOO museli oželet. Příště by to chtělo v Liberci strávit více času. 

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat panu doktoru Běhálkovi za výbornou péči, kterou nám v Liberci poskytnul, všem studentům za výborné chování, a hlavně Matějovi a Tomovi za perfektní reprezentaci našeho gymnázia. 

Ohlasy od studentů: 

Vítězný model byl technicky nejnáročnější, náš byl nejuplatnitelnější při vzdělávání. Těžké tohle srovnávat. 

Měli jsme lepší (pestrou, dynamickou) prezentaci, ale vítězný tým tu svou kvalitněji odprezentoval.

Škoda, že se týmy lépe neseznámily s modely. Odešly na formuli a pak nehodnotily komplexnost modelů. Porota by modely hodnotila komplexněji. 

Příště se zaměříme více na propagaci využitelnosti při výuce.

Pro mě jsou kluci vítězové, i když skončili druzí. 

Jakub Nemčik, koordinátor akce v kooperaci se členy celé akce