Gymnázium Dačice | 70 let

(s)KOROPOEZIE

Sociální izolace jde jednomu k duhu, zatímco ten druhý se motá v bludném kruhu. Sociální izolaci nese jeden šťastně, zatímco ten druhý se tváří nesouhlasně. Sociální izolace mi odčerpává energii, zatímco druhého inspiruje k poezii.

2 minuty ke čtení vloženo před 4 roky

11. březnem to začalo, jaro nás bohužel zklamalo.
Světem vir těžce otřásl, nejeden lidský život vyhasl.

 

Přišla vládní opatření, my nejdřív celí rozjaření.
Nouzová situace vypukla, budoucnost před námi ucukla. 

 

Zavřené školy a obchody i první zákazy svobody.
Přísná karanténa a roušky, poslední vzduchu doušky.

 

Deváťáci mají nervy, v přípravě vidí rezervy.
Maturita není jistá, kdo ví, co se na nás chystá!

 

Zatím celé Česko roušky šije, dezinfekci malém pije!
Prarodiče chránit chceme, tak se bez nich obejdeme.

 

Babička nám uvaří, až se virus vypaří.
S dědečkem si zahrajeme, až nad virem vyhrajeme.

 

Já se ale nevzdávám, radost stále rozdávám.
Pomáhejte! Pomáhejme! A sílu si dodávejme.

 

S rodinami šťastni buďme, odvahu v lidech tak vzbuďme.
Svět zastavil se na chvilku, tak vymysli si svou idylku.

 

Uposlechni svůj vnitřní hlas, využij dobře volný čas.
Klidně ani nepracuj, prostě jen tak relaxuj!

 

Kolem sebe se dívej, s druhými se spolu směj. 
Užívej si pohody a věř na šťastné náhody.

 

Nic ti teď neuteče, čas se pomalu vleče.
Trpělivost růže přináší, to i disciplínu obnáší.

 

Poslední umírá naděje. A když se srdce zachvěje,
opakuj si heslo dne: Společně to zvládneme!

Sára Šestáková, 4. ročník

Vloženo Od
zpět nahoru